Proč je těžké propojit neurovědu s psychedeliky

V posledních letech si psychedelika prorazila cestu od duchovních obřadů a hudebních festivalů ke klinickým studiím léčby závislosti, PTSD a deprese. Oregon a Washington DC již podnikly kroky k dekriminalizaci určitých psychedelik a klinik pro ketamin a psilocybin, které se objevují po celých Spojených státech.

„Je to trochu z Divokého západu,“ říká Sam Freesun Friedman, vedoucí vědecký pracovník v oblasti strojového učení z MIT a Broad Institute Harvardské univerzity.

Ale psychedelika jsou v USA stále do značné míry nelegální, částečně proto, jak jsou nepředvídatelná. Reakce na různá psychedelika se velmi liší: Někteří uživatelé zažijí uzdravení nebo ohromující euforii, zatímco jiní odejdou s traumatem nebo hrůzou. Tyto důvody mimo jiné znesnadňují, aby tyto léky byly schváleny vládními úřady a dostaly se do lékařských ordinací.

Tento týden Freesun a výzkumníci z SUNY Downstate Health Sciences University a McGill University zveřejnili článek v časopise Vědecké pokroky navrhuje unikátní metodu pro lepší pochopení interakce mezi halucinogenními drogami, mozky lidí a různými typy psychedelických zážitků. Dokázali to pomocí umělé inteligence, aby se podívali na skutečné příběhy psychedelických zážitků a porovnali je s tím, jak chemie lidského mozku spolupracuje s drogami na molekulární úrovni. Nicméně, zatímco metody a cíle výzkumníků posouvají kupředu pochopení toho, jak mohou psychedelika pomoci nebo poškodit jednotlivce, data, která používají, mohou být nespolehlivá.

Aby tým shromáždil popisy psychedelických výletů od skutečných lidí, použil tým neziskovou webovou stránku s názvem Erowid, která má více než 40 000 anonymních, uživateli zaslaných anekdot o lidech užívajících psychoaktivní drogy. Pro první datový soubor vědci vytěžili téměř 7 000 Erowidových písemných příběhů o 27 drogách včetně LSD, ketaminu, MDMA (také známého jako molly nebo extáze) a psilocybinu (aktivní sloučenina v kouzelných houbách). Potom použili nástroj pro zpracování přirozeného jazyka, aby hledali podobnosti v popisných formulacích jak ve zkušenostech se stejnou drogou, tak mezi různými drogami, říká Freesun.

U druhého souboru dat autoři využili dřívější výzkum toho, jak každé psychedelické činidlo interaguje s lidským mozkem na molekulární úrovni. Konkrétně se zabývali vazebnými afinitami, které kvantifikují, jak dobře se molekula z léku váže na konkrétní receptor neurotransmiteru. Poté použili formu strojového učení k nalezení spojení a vzorců mezi neurotransmiterovými receptory spojenými s každým lékem a pocity, které lidé popisovali při užívání látky.

Na základě této analýzy Freesun a jeho spolupracovníci našli osm kategorií kombinací receptor-zážitek, které, jak říká, lze považovat za osobnostní rysy velké pětky pro psychedelické zážitky. Stejně jako někteří mohou hodnotit osobnost jednotlivce na základě otevřenosti vůči zkušenostem, svědomitosti, extroverze, přívětivosti a neuroticismu, vědci ukazují, jak by se každá droga nebo výlet mohl zařadit do spektra faktorů, jako je konceptuální versus terapeutický, euforie versus teror a relaxace versus nevolnost.

Důsledky těchto zjištění předvídají budoucnost, kde by vědci mohli chemicky upravit lék, aby pro pacienty získali požadované zkušenostní účinky. Tento přístup by například mohl pomoci při zachování terapeutických účinků psychoaktivní drogy a zároveň minimalizovat děsivý zážitek, který je s tím obvykle spojen, říká Freesun.

„Myslím si, že nalezení způsobu založeného na datech, jak strukturovat tyto zkušenosti s cílem maximalizovat terapeutický přínos, je něco, pro co se můžeme všichni nadchnout,“ dodává.

Ale základy, na kterých byla studie postavena, jsou chybné, říká Bryan Roth, profesor farmakologie na lékařské fakultě University of North Carolina a ředitel Programu screeningu psychoaktivních léků (NIMH-PDSP) Národního institutu duševního zdraví. Zatímco Roth si myslí, že metody článku představují „zajímavou myšlenku“, říká, že jak Erowid, tak biologická data jsou nespolehlivá, spolu se závěry článku.

Pro začátek Roth říká, že Erowid neověřuje chemické složení léků popsaných v každém příběhu. „Ve velkém počtu případů drogy, které se kupují na ulici, nejsou drogami, o kterých si dotyčný myslel, že je koupil, zvláště pokud jde o psychedelické sloučeniny a halucinogeny,“ vysvětluje. Jako příklad Roth poukazuje na to, jak se dva kadeti americké Vojenské akademie nedávno předávkovali kokainem, který byl ve skutečnosti doplněn fentanylem.

To podle Rotha představuje problém, když se pokoušíme nakreslit souvislosti mezi narativními daty a tím, jak se každá droga chová v mozku; Studie by mohla používat slova někoho, kdo vzal nesprávně označené MDMA, a spojovat to s účinky skutečného, ​​čistého MDMA. Samotný Erowid má dokonce nezávislou laboratoř, která studuje vzorky drog koupených na ulici. V roce 2021 analyzovala 747 vzorků léků prodávaných jako MDMA – čtvrtina těchto vzorků obsahovala jiné sloučeniny nebo vůbec žádné MDMA.

Freesun souhlasí s tím, že pouliční drogy mohou obsahovat nečistoty nebo být nesprávně označeny, ale říká, že není důvod se domnívat, že nepřesnosti jsou natolik rozšířené, aby zpochybnily zjištění listu. Jeho tým zkontroloval narativní data jejich stratifikací podle pohlaví a věku, aby zjistil, zda to nezkreslilo zjištění. Došli k závěru, že výsledky z podkategorií byly stále vysoce konzistentní s datovým souborem jako celkem.

Druhý kritik zasáhne Rotha trochu blíž k domovu. The Vědecké pokroky papír cituje rok 2010 PLOS One publikace Thomase Raye jako jeden ze dvou primárních zdrojů pro porovnání vazebných afinit. Rayův článek se opíral o screeningová data z NIMH-PDSP, provozuje Rothova laboratoř – ale říká, že informace nejsou dostatečně spolehlivé, aby je bylo možné analyzovat pro další výzkum léků.

„Co říkáme [other scientists] je, že pokud chtějí data publikovat, musíme je replikovat alespoň třikrát, abychom se ujistili, že hodnoty jsou správné,“ vysvětluje Roth. Poznamenává, že řekl Rayovi, že NIMH-PDSP nemá zdroje na replikaci dat, aby prokázala jejich přesnost. Roth sám vybral několik nesprávných hodnot, a proto si nemyslel, že by vazebné afinity měly být akceptovány jako fakt.

„Stejně jsem to zveřejnil,“ říká. Freesun odpovídá, že jeho tým si nebyl vědom rozhovoru Rotha a Raye, ale poukazuje na to, že více než 200 dalších dokumentů cituje stejný soubor dat.

Ale i kdyby byl soubor dat o vazebných afinitách spolehlivý, je to nesprávná metrika pro použití v nové studii, říká Roth. Vazebné afinity neukazují, jak dobře léčivo aktivuje receptor neurotransmiteru, vysvětluje, takže sloučenina by mohla být hodnocena jako sloučenina s nízkou afinitou k receptoru, ale stále má velmi vysokou účinnost. Na druhou stranu by psychedelická sloučenina mohla mít vysokou afinitu k určitému receptoru, ale nakonec by ho blokovala, říká Freesun.

Freesun také souhlasí s tím, že vazebné afinity nevyprávějí celý příběh a že použití dat s přímější reprezentací toho, jak psychedelická sloučenina interaguje s receptory, by bylo obrovským pokrokem pro budoucí výzkum. Tvrdí však, že zjištění článku jsou stále relevantní a že statistické nástroje a nástroje umělé inteligence, které jeho tým používal, byly záměrně vybrány tak, aby filtrovaly „šum“ nebo nekonzistence v datech a nacházely vzorce.

„Studie je motivována otázkou, co všechno můžeme najít [the noise]“ píše Freesun v e-mailu. „Velké množství potvrzujících nálezů… nás přesvědčilo, že mezi hlukem lze nalézt signál.“