Měli bychom zdanit nezdravé potraviny s vysokým obsahem emisí?

Minimalizace rizika života na planetě, kde se nedá žít, vyžaduje výrazné snížení emisí skleníkových plynů (GHG) různými způsoby, jako je přechod na obnovitelné zdroje energie a elektrifikace odvětví, která jsou závislá na fosilních palivech. V zemích jako Finsko a Švédsko hrají daně klíčovou roli v oblasti klimatu, zejména pokud jde o politiky, které účtují poplatek na základě obsahu uhlíku ve fosilních palivech.

Je však třeba řešit i emise způsobené zemědělstvím. „Potraviny, které jíme, jsou největší příčinou ztráty biologické rozmanitosti na světě a druhým největším zdrojem skleníkových plynů, takže je velmi obtížné řešit tyto problémy bez ohledu na potravinový systém,“ říká Ian Bateman, spoluředitel Land, Environment, Economics and Policy Institute (LEEP) na University of Exeter.

Existuje způsob, jak přenést myšlenku zdanění uhlíku do uličky s potravinami? Nový výzkum naznačuje, že daňové politiky by mohly minimalizovat emise skleníkových plynů a zároveň zlepšit kvalitu stravy. Mohou však mít neúměrný dopad na komunity s nízkými příjmy, pokud jsou prováděny neefektivně.

Politika uhlíkové a zdravotní daně může zlepšit lidské zdraví a zdraví životního prostředí

Podle nového Přírodní jídlo studie, kombinovaná uhlíková a zdravotní daňová politika u potravinářských výrobků by významně ovlivnila rozhodování spotřebitelů o nákupu. Tyto daně by se vztahovaly na potraviny s vysokým obsahem uhlíku, jako je hovězí maso, nebo na nezdravé potraviny, jako je alkohol a slazené nápoje. Zdravější a ekologičtější provozování potravin může snížit emise skleníkových plynů a zároveň zlepšit kvalitu stravy.

Autoři zvažovali dva přístupy k řešení úbytku biologické rozmanitosti a zvyšování emisí skleníkových plynů: poskytování informací o uhlíkových a zdravotních dopadech potravinářských výrobků a uvalování daní na základě jejich uhlíkových a zdravotních dopadů.

Autoři, včetně Exeter’s Bateman, provedli průzkum replikací online supermarketu, aby zjistili, jak informace o uhlíkových nebo zdravotních dopadech, zdanění a kombinované informace a daně ovlivnily rozhodování spotřebitelů o nákupu. Téměř 6 000 účastníků uvedlo své obvyklé nákupy potravin a nápojů pro základní scénář.

Poté jim byl předložen stejný seznam produktů, ale s dalšími informacemi o produktech nebo novými cenami v závislosti na hypotetickém nástroji politiky. Čelili jednomu ze tří scénářů: uhlíkové informace a daňové politiky, zdravotní informace a daňové politiky nebo nevysvětlená daň následovaná uhlíkovými a zdravotními informacemi. Poté, co byly přidány informace o produktu nebo změněny ceny kvůli zvolenému politickému nástroji, mohli účastníci, pokud chtěli, upravit své možnosti nákupu potravin. Pohled na nákupní seznamy před a po politických intervencích umožnil autorům vidět vliv různých politik na chování při nákupu potravin a následně na emise skleníkových plynů a kvalitu stravy.

Obě opatření – poskytování informací o uhlíku nebo zdraví a přidání uhlíkových nebo zdravotních daní – pomohla posunout spotřebu směrem ke zdravějším potravinám nebo potravinám s nižšími emisemi, říká Bateman. „Daně byly účinnější než informace, ale největší efekt je, když se obojí používá společně,“ dodává.

Dodatečné daně mohou mít nepřiměřený dopad

Obavy z uhlíkových a zdravotních daní představují potenciální nepřiměřenou zátěž pro komunity s nízkými příjmy. Chudí si možná nebudou moci dovolit ani mírné zvýšení cen komodit, jako jsou potraviny nebo pohonné hmoty, a budou tak ještě zranitelnější.

Je důležité si položit otázku, zda různé demografické skupiny utrácejí stejnou část příjmů domácností za konkrétní potravinářské produkty. Pokud ne, uhlíkové a zdravotní daně mohou mít odlišný dopad na komunity s vysokými a nízkými příjmy, říká Aseem Prakash, profesor politických věd na University of Washington, Seattle a zakládající ředitel UW Center for Environmental Politics. Zdravotní daně (nazývané také daně za hřích) na jídlo, alkohol, tabák a nealkoholické nápoje obecně odebírají větší část příjmů od chudých než od bohatých.

Recyklace příjmů nebo využití daňových příjmů k určenému účelu, který bude přínosem pro společnost, může pomoci zmírnit regresivní účinky uhlíkových daní, říká Prakash. Daňové příjmy by například mohly financovat veřejnou dopravu, programy sociální záchranné sítě a veřejné školství.

„Peníze získané z daní by měly být použity na snížení jiných daní chudých – jako je daň z příjmu – dokud nedosáhnete bodu, kdy příjem [tax] chudých je plně kompenzováno zvýšení cen,“ říká Bateman. „Stále bude existovat pobídka kupovat potraviny s nižšími daněmi, aby byly stále účinné při změně nákupu, ale přerozdělení daní znamená, že chudí si nyní mohou dovolit kupovat více zdravých a nízkouhlíkových potravin.“

Bateman dodává, že tato daňová politika musí být příjmově neutrální, aby se zabránilo neúměrnému dopadu na komunity s nízkými příjmy, které jsou s největší pravděpodobností postiženy klimatickými změnami a zdravotními problémy. Příjmově neutrální znamená, že celkové daňové příjmy vlády se nemění. Místo toho jsou zisky ze zdanění vysoceemisních a nezdravých potravinářských výrobků využity a vráceny veřejnosti.

Samotné daně z potravin potravinový systém zcela nezmění. Mohou však být součástí širší škály politických opatření, jako je snížení dotací na výrobu nezdravých a vysoce emisních potravin a zvýšení investic do výroby zdravých a ekologicky šetrných potravin, říká Bateman. Zdanění některých potravin totiž pomáhá pouze tehdy, jsou-li k dispozici dobré alternativy.

„Existuje několik dalších nástrojů, které lze také použít, včetně informačních kampaní,“ říká Prakash. „Pokud chceme, aby jednotlivci jezdili méně, musíme jim poskytnout nízkouhlíkové možnosti, které uspokojí jejich přepravní potřeby. Daně by tedy mohly účinněji formovat chování, pokud by jednotlivci měli jiné možnosti s podobnými náklady a pohodlím.“