Psychologie toho, proč pořizujeme selfie

Milujte je, nebo je nenáviďte, selfie nikam nevedou. Lidé nejsou ani sami v této schopnosti zachytit se v okamžiku – medvědi a tučňáci čas od času pózovali pro autoportrét. Tyto obrázky třetí osoby jsou snadným způsobem, jak uspokojit sociální tlaky typu „fotky, nebo se to nestalo“ nebo obávaného FOMO jediným kliknutím, ale mohou mít i hlubší psychologickou složku.

Nový výzkum publikovaný 27. dubna v časopise Sociální psychologie a věda o osobnosti navrhuje, aby lidé používali fotografii z pohledu první osoby – fotografii scény ze své vlastní perspektivy –, když chtějí zdokumentovat fyzický zážitek, ale rozhodli se pro fotografie třetí osoby, jako jsou selfie, kde jste ve scéně, abyste zachytili hlubší význam události.

Dřívější výzkum psychologie selfie se zaměřoval na to, jak se chce fotograf prezentovat, zatímco tento nový výzkum bere v úvahu lidi, kteří zachycují vzpomínky.

„Nejenže zjišťujeme, že většina lidí pořizuje oba typy fotografií v různých situacích, ale že se lidé také v různých situacích liší v tom, zda je jejich cílem při fotografování zachytit fyzický prožitek okamžiku nebo větší význam okamžiku v jejich životě. život,“ uvedl v prohlášení Zachary Niese, spoluautor studie a psycholog na univerzitě v Tübingenu v Německu.

Výzkum zahrnoval šest studií zahrnujících více než 2 100 účastníků. Tým zjistil, že když je cílem fotografie zachytit význam, je pravděpodobnější, že si pořídí selfie a že v porovnání s fotografiemi z pohledu první osoby najdou větší smysl při pohledu na své vlastní fotografie z třetí osoby.

Lidé mají také tendenci mít své fotografie více rádi, když perspektiva odpovídá jejich cíli pro pořízení fotografie.

„Focení a zveřejňování obrázků je pro mnoho lidí součástí každodenního života. I když v populární kultuře někdy panuje výsměch o praktikách fotografování, osobní fotografie mají potenciál pomoci lidem znovu se spojit se svými minulými zkušenostmi a vytvořit si vlastní příběhy,“ řekl Niese.

Autoři varovali před domněnkou, že fotografie pořízené z pohledu první nebo třetí osoby jsou lepší než ty druhé. Jejich analýza ukazuje, že nejúčinnější perspektiva závisí spíše na cíli jednotlivce v daném okamžiku – ať už jde o zachycení fyzického zážitku, jako je prohlídka muzea, nebo hlubší význam události, jako je svatba nebo promoce.

Čím dále, tím více jednotlivec chápe cíl při fotografování a roli, kterou na fotografiích hraje perspektiva, a umožňuje amatérským fotografům lépe si uchovat vzpomínky na později.

„Postupy při fotografování lidí mají potenciál sloužit jako základnější lidský motiv k rozvoji a pochopení našeho pocitu sebe sama, a to jak z hlediska zkušeností v našem životě, tak i jejich většího významu,“ řekl Niese.